*Dum spiro, spero...(dokud dýchám, doufám :))*

Narodila jsem se jako muž..a teď jsem ženou..

13. července 2007 v 10:48 |  Textíky, který stojí za přečtení..
Nikdy neoblékala panenky, nikdy nezatoužila stát se někým jiným. Přesto změnila pohlaví a vdala se.

Sympatická, pohledná černovláska (43) s focením nesouhlasila. Nakonec svolila, ale jen s podmínkou, že nebude poznat a že neuvedeme místo jejího bydliště. "Ano, přiznávám, bojím se odhalení a nepřeju si žádný skandál. V Čechách žiju již osmým rokem a jsem tu spokojená. U nás na Slovensku bych asi neměla nikdy klid..." konstatuje hned v úvodu vyprávění tiše paní Věra (jméno jsme na její přání museli rovněž změnit). Věra pracuje jako počítačový grafik. Do zaměstnání chodit nemusí, zakázky přijímá a odesílá z domova. Vydělá si velmi slušné peníze, hodně cestuje a má dostatek volného času, aby se mohla věnovat svým koníčkům.

Penis mi shořel v autě

"Spousta lidí by mi mohla závidět. Ale kdyby znali moje tajemství, neměnil by se mnou asi nikdo," krčí odevzdaně rameny a vysvětluje: "Vlastně už ani sama nevím, kdo jsem. Jestli muž, nebo žena. Občas podlehnu nutkání a přestrojím se za chlapa. Jenže k čemu to je dobré, že? Jsem dokonce i vdaná, ale jen na oko. Můj manžel je moc hodný a laskavý člověk, ale nic intimního mezi námi není. Ostatně, ani se nedivím." Paní Věra chvíli mlčí a potom si hluboce povzdychne. "Jako malý chlapeček... Ano, slyšíte správně. Byla jsem kluk a potom i mladý muž. Absolvovala jsem vojnu a dokonce jsem jezdila na bévépéčku po Doupově! To je něco jako malý tank, víte? Po rodině a dětech jsem netoužila, vlastně netoužil... Ale vždycky jsem si myslela, že až přijde správný čas a potkám tu pravou, proběhne všechno hladce.
Po návratu z vojny jsem začala podnikat. Šlo to téměř samo, po počítačích byla poptávka a málo kdo na nich něco pořádného uměl. Tak jsem je nejen prodávala, ale i zhotovovala různé návrhy na reklamní předměty, vývěsní štíty, cedule a tak. Brzy ze mě byl frajer k pohledání, co klátil jednu holku za druhou... Měla jsem rychlý auťák a myslela si, že nade mě není... Nakonec jsem skončila po těžké autohavárii v nemocnici. Popálená a bez… no, víte bez čeho. Přišla jsem o penis, když se vznítilo auto..."Paní Věra, ještě jako muž, si v nemocnici poležela dlouho a měla čas přemýšlet. Prodělala krizi, kdy pomýšlela na sebevraždu - to když se dozvěděla, že jako muž nebude nikdy plnohodnotně žít.

Všechny jsem obelhala

"Byla jsem na dně, ale potom mi sestřička přinesla z domova kupu časopisů. V jednom psali o muži, který si od dětství přál být ženou. Tvrdil, že se narodil v nesprávném těle a že je v mužském těle jen uvězněný. Nakonec ho přeoperovali na ženskou a změnili mu jméno. Napadlo mě, že by to pro mě bylo přijatelné řešení. Než být mrzák chlap, raději budu žena," usmívá se Věra a tázavě se po nás rozhlíží, co tomu názoru říkáme. Když neslyší odpověď, pokračuje ve vyprávění:"
Od té chvíle jsem začala lékařům tvrdit to samé, co ten muž z článku. Že jsem si už jako malý chlapeček hrála na princezny, kamarádila jen s holčičkami a všechny ty další notoricky známé řeči... Nakonec mi uvěřili a poslali mě na psychologické vyšetření. Měla jsem strach, ale ke svému údivu jsem prošla hladce. Možná pomohlo, že jsem si pěkně vytrhala obočí, natočila vlasy a koupila luxusní lodičky..." Po dlouhých měsících různých vyšetření, testů a hormonální léčby se paní Věra dočkala. Stala se ženou. Dostala ženské jméno i příjmení, nové doklady. Stal se z ní úplně jiný člověk.

Lodičky a podprsenka - hotová hrůza!

"Byla jsem na sebe pyšná. Podařilo se mi všechny obelstít a měla jsem pocit, jaká jsem fikaná! Jenže, co z toho? Jsem docela pěkná ženská, ale líbí se mi zase jen ženy. Zájmy mám jako chlap, nakupování mě nebaví a rodit děti nikdy nebudu. Při nákupu podprsenky mě chytá fantas, krajkové punčochy jsem na sobě vydržela mít asi minutu a na vysokých podpatcích jsem si podvrkla kotník. A v kadeřnictví? Hrůza - ty řeči o dětech, dietách a manžílcích! Kdo myslí, že jsou ženy rovnoprávné, ať si to vyzkouší na vlastní kůži. Skoro se bojím vlézt do hospody, aby mě někdo hned neosahával!" Věra zvedá nohu a vytahuje kus nohavice, ze které vykukuje zarostlé lýtko. "Vidíte? V létě je to nejhorší. Musím si oholit nohy, abych mohla na koupaliště. A nedávno si dokonce sousedka přišla půjčit tampóny! Úplně jsem se vyděsila..."

Vrtám se v elektrice

I to moje manželství je vlastně jen taková habaďůra. Můj manžel je gay a jeho rodina by ho zavrhla, kdyby to věděla. Tak před nimi hezky předstíráme zamilovanost a oni jsou spokojení. Oba máme klid a žijeme si zcela po svém. Ale jsme kámoši, a to v tomhle světě znamená hodně. A dokonce si můžeme i dost pomáhat. On vášnivě zbožňuje kosmetiku. Tak mi vždycky napíše seznam a já mu jdu všechny ty propriety nakoupit. Voní to u nás jak v parfumérii a všichni si myslí, jaká jsem náročná a rozmazlená ženuška.
Kdyby nás viděli večer - jeho v růžovém župánku a mě, jak se vrtám se šroubovákem v rozbitém dřezu nebo elektrice..."
Nakonec paní Věra vyndává z kabelky několik černobílých fotografií a podává nám je. "Jsem na nich ještě jako kluk. A tyhle jsou z vojny. Dokonce jsem vám přinesla ukázat i maturitní vysvědčení, ale to vám nepůjčím kvůli jménu..." Paní Věra najednou jako by ztratila odvahu. Narychlo se loučí a bez ohlédnutí odchází. Mrzí nás, že jsme jí nestihli popřát vše dobré do budoucna. Asi by ale stejně považovala naše přání za zbytečné...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama